"Fascinují mě velká nákladní auta"

40 tun na silnici, horizont v dálce a trasa - stále rovně. Kamionová doprava hraje ve fungující logistice nezastupitelnou roli. Ale stejně jako se v posledních letech vyvinula technologie pohonu, změnila se i oblast a komunita. Do třídy těžkých nákladních vozidel se pouští stále více žen. V této reportáži z terénu Madlen Lata ze společnosti TOPREGAL GmbH prozrazuje, jaké jsou předsudky, zda jsou pravdivé či nikoliv a kdy má žena v kabině řidiče lepší přehled. S velkými nákladními vozy jezdí po celém Německu i v zahraničí.

Jak jste přišla na nápad stát se řidičkou kamionu?

Madlen: "Tato vášeň se vyvinula z klišé, které je známé spíše dívkám - z jezdeckého sportu. Nějakou dobu jsem pracovala v jezdecké stáji a často jsem tam jezdila na turnaje. Nebyla to však jízda na koni, co mě tolik fascinovalo, ale to, jak jezdec dokáže řídit svůj transportér. To mě inspirovalo - ovládání velkého stroje a elegance, s jakou lze takové vozidlo ovládat. To jsem chtěl, chtěl jsem se dostat na silnici, chtěl jsem řídit. Udělal jsem si tedy tříletý výcvik, abych se stal řidičem nákladního vozu. Miluji být na silnici svým vlastním pánem, ten pocit svobody, když řídím, tu otevřenou silnici přede mnou, která mě stále táhne dál. To mi žádná kancelář nemůže nabídnout."

Jaká byla vaše učňovská praxe?

Madlen: "Profesně dobře, dokonce velmi dobře, i když jsem byla jediná žena. Ale to je mi jedno, já lidi nekategorizuji podle toho, jestli jsou muži, ženy nebo různí. Důležité je, jak se k sobě navzájem chováte a respektujete se. V té době byla zkušenost, že tento respekt chyběl. Byl jsem přidělen k práci kolegovi, který měl poněkud, řekněme, tradiční představy a podle toho se ke mně choval. Nebral mě příliš vážně a nedůvěřoval mi v práci a řízení v kamionu a na kamionu, a dával mi to najevo. Prostě to nebyla týmová práce a podle toho věci neprobíhaly hladce a účelně, pokud jde o plnění zakázek - a to by mělo být důležité. Aktivně jsem tedy požádal o spolupráci s někým jiným. Dobré týmové spolupráci brání osobní citlivost, a ta je při práci s těžkými stroji a zbožím obzvlášť důležitá."

Takže ve způsobu práce žen v logistice nejsou žádné rozdíly?

Madlen: "Přímo ne. Ze své zkušenosti mohu říci, že ženy jsou někdy o něco trpělivější nebo ohleduplnější, což může být v některých situacích na cestách nebo při nakládacích procesech dokonce velké plus. Ale neměli byste to zobecňovat. Hodně záleží na typu. Jako řidič kamionu jste na silnici s ostatními účastníky silničního provozu, takže byste měli být vždy o něco robustnější a klidnější. Jednou mi na dálnici praskla pneumatika. Díky bohu se nestalo nic horšího. Ale nedalo se nic dělat. Nemá smysl vynakládat energii na záchvaty vzteku, místo toho je důležité v klidu a s rozmyslem přijmout všechna nezbytná bezpečnostní opatření a podle svých možností podpořit havarijní službu. Horké hlavy, ať už jsou to muži nebo ženy, nejsou na silnici dobré. Tlak na termíny, dobu řízení a odpočinku, hledání parkovacího místa a úspornou jízdu je skvělý, ale sobeckost a agresivita nemají na silnici místo. Je však hodně špatně, když zaměstnavatelé tento tlak na řidiče vyvíjejí, a s tím je třeba začít."

Takže i vy vidíte odpovědnost zaměstnavatelů?

Madlen: "Ano, samozřejmě, ale nemyslím to v negativním smyslu, ale v pozitivním. Zaměstnavatelé, kteří dávají mužům a ženám ve spedici rovné příležitosti, a to ne podle pohlaví, ale podle potřebných dovedností, a kteří drží krok s dobou, vytvářejí širší a pestřejší spektrum kvalifikovaných pracovníků a mohou jednat mnohem pružněji. Plynulá logistika funguje lépe a bezpečněji, když její dynamika vyplývá z dobrého řízení, než když je založena na nátlaku a hrozbách. Dobrý management a vedoucí oddělení to vědí a dokáží to v rámci týmu prakticky delegovat. V TOPREGALu si například můžeme téměř vždy sami organizovat dobu řízení a odpočinku. Je důležité, aby se zboží dostalo k zákazníkovi včas. Naše cesty jsou velmi dobře naplánované, což znamená, že jsme pod menším tlakem."

Logistika Nákladní automobily